Na skok v Praze
Pro neděli byl plán jasný, vyrazit na celý den do Prahy a trochu se tam toulat. A to se myslím, podařilo dokonale. Zvládla jsem 3 muzea, 2 kavarny, 1 bistro, dostala 1 květinu a sfoukla 1 svíčku na svém pomyslném narozeninovém dezertu.
Moje toulání jsme začala brunchem v insta friendly kavárně SmetanaQ, ležící kousek od Národního divadla a z jejich oken je parádní výhled na Vltavu a Pražský hrad. No mě tak moc ten výhled nelákal, ne že bych nebyla fanoušek pražských krás, ale spíše jsem věnovala pozornost přátelům a tomu skvělému jídlu co mi bylo naservírováno. Za mě brunch v SmetanaQ stojí za to.
Další kroky vedly do Národního muzea, nejenom protože bylo nedávno znovu otevřeno po rekonstrukci, ale taky má výstavu k výročí 100. let od vzniku Československa. Prostory jsou úchvatné, ale to asi není žádná novinka, výstava byla zajímavá, ale já se přece jen těšila do kopule, kde je parádní výhled na Prahu. A teď jedna zajímavost, když si koupite vstupenku do Národního muzea, tato vstupenka je platná i do dalších 8 muzeí po Praze v následujích 5 dnech. A to se vyplatí! Co je naopak palec dolů je nákup vstupenek přes internet, pokud se totiž chcete podívat do kopule, vstupenky se dají koupit pouze fyzicky na pokladnách v Národním muzeu.
Diky benefitu vstupenky NM jsem se rozhodla ještě navštívít Novou budovu NM (v prostorech bývalého Národního shromáždění), kde kdysi i sídlilo rádio Svobodná Evropa. V přízemí je aktuálně výstava o Keltech, já nejsem moc jejich fanynka, tak to pro mě byla nejrychlejší návštěva muzea vůbec.
Jakmile se moc vzděláváte nebo kocháte kulturou, vyhládne Vám, to je jasný. A protože třetí a poslední muzeum v plánu byl Památník na Vítkově. Tip padl na Grills v Karlíně, které je vyhlášené pro své dobroty z grilu. Také si pamatuju, že Janek Rubeš ho zmiňoval v Honest Guide from Prague. Jidlo bylo skvěle! Jasně, že jo ale trochu ten původní koncept, který Janek zmiňoval se kamsi vytratil po změně majitele.
Poslední, vlastně předposlední místo, které jsem navštívila je Památník na Vítkově. cesta na kopec byla dost dlouhá, ale ten výhled stál za to. Památník sám od sebe na mě působil dost nepříjemně, asi to bude tím pro co je určen, původně to bylo místo, kde se uchovavaly ostatky československých legionářů, kteří padli za první světové války, poté tento památník komunisté pěkně sprznili. A po dobu více jak deset let použivali tohle místo jako baštu svých úspěchu a místo posledního odpočinku pro své komunistické modly. To že po deset let bylo zde vystavováno tělo Klementa Gottwalda je asi věc, která je všeobecně známa, ale navštivit onu přípravovnu nebo chladák, kde tělo leželo působí dost depresivně. Pokud se nechcete politicky vzdělávat, tak rozhodně vyšplhejte na vyhlídku, protože ten pohled na Prahu je dechberoucí.
Ještě před odjezdem do Brna jsem stihla návštevu malé kavárny Parlor v Karlíně. Jejich filtrovaná káva V60 a lívance s mascarpone, zahnaly moje chmury, že už můj čas v Praze se krátí. Tak zase příště Praho!
Moje toulání jsme začala brunchem v insta friendly kavárně SmetanaQ, ležící kousek od Národního divadla a z jejich oken je parádní výhled na Vltavu a Pražský hrad. No mě tak moc ten výhled nelákal, ne že bych nebyla fanoušek pražských krás, ale spíše jsem věnovala pozornost přátelům a tomu skvělému jídlu co mi bylo naservírováno. Za mě brunch v SmetanaQ stojí za to.
Další kroky vedly do Národního muzea, nejenom protože bylo nedávno znovu otevřeno po rekonstrukci, ale taky má výstavu k výročí 100. let od vzniku Československa. Prostory jsou úchvatné, ale to asi není žádná novinka, výstava byla zajímavá, ale já se přece jen těšila do kopule, kde je parádní výhled na Prahu. A teď jedna zajímavost, když si koupite vstupenku do Národního muzea, tato vstupenka je platná i do dalších 8 muzeí po Praze v následujích 5 dnech. A to se vyplatí! Co je naopak palec dolů je nákup vstupenek přes internet, pokud se totiž chcete podívat do kopule, vstupenky se dají koupit pouze fyzicky na pokladnách v Národním muzeu.
Diky benefitu vstupenky NM jsem se rozhodla ještě navštívít Novou budovu NM (v prostorech bývalého Národního shromáždění), kde kdysi i sídlilo rádio Svobodná Evropa. V přízemí je aktuálně výstava o Keltech, já nejsem moc jejich fanynka, tak to pro mě byla nejrychlejší návštěva muzea vůbec.
Poslední, vlastně předposlední místo, které jsem navštívila je Památník na Vítkově. cesta na kopec byla dost dlouhá, ale ten výhled stál za to. Památník sám od sebe na mě působil dost nepříjemně, asi to bude tím pro co je určen, původně to bylo místo, kde se uchovavaly ostatky československých legionářů, kteří padli za první světové války, poté tento památník komunisté pěkně sprznili. A po dobu více jak deset let použivali tohle místo jako baštu svých úspěchu a místo posledního odpočinku pro své komunistické modly. To že po deset let bylo zde vystavováno tělo Klementa Gottwalda je asi věc, která je všeobecně známa, ale navštivit onu přípravovnu nebo chladák, kde tělo leželo působí dost depresivně. Pokud se nechcete politicky vzdělávat, tak rozhodně vyšplhejte na vyhlídku, protože ten pohled na Prahu je dechberoucí.
Ještě před odjezdem do Brna jsem stihla návštevu malé kavárny Parlor v Karlíně. Jejich filtrovaná káva V60 a lívance s mascarpone, zahnaly moje chmury, že už můj čas v Praze se krátí. Tak zase příště Praho!
Komentáře
Okomentovat